Nový Občiansky zákonník
Ak je peňažný dlh vyjadrený v inej mene ako v mene platnej v mieste splnenia (miestna mena), možno ho splniť aj v miestnej mene, pri použití priemerného výmenného kurzu uplatňovaného bankami v mieste splnenia.
Ak je dlžník v omeškaní, môže veriteľ požadovať, aby sa pri plnení v miestnej mene použil priemerný výmenný kurz ku dňu splatnosti dlhu alebo ku dňu plnenia.
Ak mena dlhu nie je určená, je dlžník povinný plniť v miestnej mene.
Úroky sa platia v rovnakej mene ako istina.
Prepojenia na staršie predpisy · 22
Dlžník je povinný splniť svoj peňažný záväzok v mene, v ktorej sa peňažný záväzok dojednal. Pri pochybnostiach je povinný v tej istej mene nahradiť škodu, na ktorú je zaviazaný pri porušení zmluvy alebo zániku záväzku.
Ak právne predpisy štátu, na ktorého území má dlžník sídlo alebo miesto podnikania, prípadne bydlisko, alebo iné rozhodné právne predpisy bránia plateniu v mene uvedenej v odseku 1, je dlžník povinný nahradiť škodu, ktorá veriteľovi vznikla platením v inej mene.
Zmluvou o vkladovom účte sa zaväzuje banka zriadiť tento účet pre jeho majiteľa v určitej mene a platiť z peňažných prostriedkov na účte úroky a majiteľ účtu sa zaväzuje vložiť na účet peňažné prostriedky a prenechať ich využitie banke.
Ak nie je mena v zmluve určená, platí, že sa účet zriaďuje v eurách.
Na uzavretie zmluvy sa vyžaduje písomná forma.
Ak zmluva určuje, že cena alebo iný peňažný záväzok sa rozumie pri určitom kurze meny, v ktorej sa má záväzok plniť (zabezpečovaná mena), vo vzťahu k určitej inej mene (zabezpečujúca mena), a ak dôjde po uzavretí zmluvy k zmene kurzového pomeru oboch mien, je dlžník povinný zaplatiť sumu zníženú alebo zvýšenú tak, aby suma v zabezpečujúcej mene zostala nezmenená.
Ak nie je v zmluve určené, na ktoré menové kurzy sa prihliada, predpokladá sa, že sú rozhodné stredné devízové kurzy platné v štáte, v ktorom má dlžník sídlo alebo miesto podnikania, prípadne bydlisko, a to v čase uzavretia zmluvy a v čase, keď sa peňažný záväzok plní.
Ak sa v doložke použije na zabezpečenie viac mien, je rozhodujúci priemer kurzov medzi zabezpečovanou menou a zabezpečujúcimi menami, pokiaľ z doložky nevyplýva niečo iné. Oddiel 4 Zmluva o výhradnom predaji
Zamestnávateľ môže požadovať od zamestnanca náhradu škody, za ktorú mu zamestnanec zodpovedá. Požadovanú náhradu škody určí zamestnávateľ.
Zamestnávateľ prerokuje požadovanú náhradu škody so zamestnancom a oznámi mu ju najneskôr do jedného mesiaca odo dňa, keď sa zistilo, že škoda vznikla a že za ňu zamestnanec zodpovedá.
Ak zamestnanec uzná záväzok nahradiť škodu v určenej sume a ak s ním zamestnávateľ dohodne spôsob náhrady, je zamestnávateľ povinný uzatvoriť dohodu písomne, inak je dohoda neplatná. Osobitná písomná dohoda nie je potrebná, ak škoda bola už uhradená.
Požadovanú náhradu škody a obsah dohody o spôsobe jej úhrady s výnimkou náhrady škody nepresahujúcej 50 eur je zamestnávateľ povinný vopred prerokovať so zástupcami zamestnancov.
Prenajímateľ môže nebytový priestor prenechať na užívanie inému (ďalej len „nájomca“) zmluvou o nájme (ďalej len „zmluva“).
Nebytové priestory sa prenajímajú na účely, na ktoré sú stavebne určené.3) Miestnosti určené na prevádzkovanie obchodu a služieb možno prenajímať iba po predchádzajúcom súhlase národného výboru. Pokiaľ národný výbor do 15 dní od prijatia žiadosti o veci nerozhodne, predpokladá sa, že súhlas bol udelený.
Zmluva musí mať písomnú formu a musí obsahovať predmet a účel nájmu, výšku a splatnosť nájomného a spôsob jeho platenia, a ak nejde o nájom na neurčitý čas, čas, na ktorý sa nájom uzaviera. Pri nebytových priestoroch v objektoch, s ktorými hospodári bytová organizácia založená národným výborom, možno zmluvu na určitý čas uzavrieť najdlhšie na dva roky.
Pokiaľ sa zmluva uzavrie bez súhlasu národného výboru podľa odseku 2 alebo neobsahuje náležitosti podľa odseku 3, je neplatná.
Ak sa zamestnanec bezdôvodne obohatí na úkor zamestnávateľa alebo ak sa zamestnávateľ bezdôvodne obohatí na úkor zamestnanca, musí obohatenie vydať.
Bezdôvodné obohatenie na účely tohto zákona je majetkový prospech získaný plnením bez právneho dôvodu, plnením z neplatného právneho úkonu, plnením z právneho dôvodu, ktorý odpadol, ako aj majetkový prospech získaný z nepoctivých zdrojov.
Predmet bezdôvodného obohatenia sa musí vydať tomu, na čí úkor bol získaný. Musí sa vydať všetko, čo sa nadobudlo bezdôvodným obohatením. Ak to nie je možné najmä preto, že obohatenie spočívalo vo výkonoch, musí sa poskytnúť peňažná náhrada.
S predmetom bezdôvodného obohatenia sa musia vydať aj úžitky z neho, ak ten, kto obohatenie získal, nekonal dobromyseľne.
Ten, kto predmet bezdôvodného obohatenia vydáva, má právo na náhradu potrebných nákladov, ktoré na vec vynaložil.
Vrátenie neprávom vyplatených súm môže zamestnávateľ od zamestnanca požadovať, ak zamestnanec vedel alebo musel z okolností predpokladať, že ide o sumy nesprávne určené alebo omylom vyplatené, a to v lehote do troch rokov od ich výplaty.
Strany môžu určiť peňažné prostriedky, ktoré sú predmetom zmluvy, aj v inej než mene euro, pokiaľ to nie je v rozpore s devízovými predpismi. Pokiaľ sa strany nedohodnú inak, je dlžník povinný vrátiť peňažné prostriedky v mene, v ktorej sa mu poskytli, a v tej istej mene platiť úroky.
Ak je predmetom spotrebiteľskej zmluvy poskytnutie peňažných prostriedkov spotrebiteľovi, sankcie za omeškanie spotrebiteľa so splácaním peňažných prostriedkov nesmú spolu prevýšiť priemernú hodnotu ročnej percentuálnej miery nákladov naposledy zverejnenú podľa osobitného predpisu2a) pred vznikom omeškania o viac ako 10 percentuálnych bodov ročne a súčasne nesmú prevýšiť trojnásobok úrokov z omeškania podľa tohto nariadenia vlády; za rozhodujúcu sa považuje ročná percentuálna miera nákladov pre obdobný typ spotrebiteľského úveru.
Za sankcie podľa odseku 1 sa považujú úroky z omeškania, zmluvné pokuty a akékoľvek iné plnenia za omeškanie spotrebiteľa so splácaním peňažných prostriedkov.
Ak sankcie podľa odseku 1 dosiahnu výšku poskytnutých peňažných prostriedkov, následné sankcie za omeškanie spotrebiteľa so splácaním peňažných prostriedkov nesmú prevýšiť úroky z omeškania podľa tohto nariadenia vlády.
Zamestnávateľ zodpovedá za škodu na veciach, ktoré si u neho zamestnanec odložil pri plnení pracovných úloh alebo v priamej súvislosti s ním na mieste na to určenom, a ak nie je také miesto určené, potom na mieste, kde sa obvykle odkladajú. Za veci, ktoré sa do zamestnania obvykle nenosia, zamestnávateľ zodpovedá, len ak ich prevzal do úschovy, inak najviac do sumy 165,97 eura.
Právo na náhradu škody zanikne, ak zamestnanec o nej písomne neupovedomil zamestnávateľa bez zbytočného odkladu, najneskôr v lehote 15 dní odo dňa, keď sa o škode dozvedel.
Dlh sa plní na mieste určenom dohodou účastníkov. Ak nie je miesto plnenia takto určené, je ním bydlisko alebo sídlo dlžníka.
Peňažný dlh plnený prostredníctvom peňažného ústavu alebo prostredníctvom poštového podniku je splnený pripísaním sumy dlhu na účet veriteľa v peňažnom ústave alebo vyplatením sumy dlhu veriteľovi v hotovosti, ak osobitný zákon neustanovuje inak alebo ak sa veriteľ a dlžník písomne nedohodnú inak.
Zamestnanec, ktorý zodpovedá za škodu, je povinný nahradiť zamestnávateľovi skutočnú škodu, a to v peniazoch, ak škodu neodstráni uvedením do predchádzajúceho stavu a ak túto škodu zamestnávateľ od zamestnanca požaduje.
Náhrada škody spôsobená z nedbanlivosti, ktorú zamestnávateľ požaduje od zamestnanca, nesmie u jednotlivého zamestnanca presiahnuť sumu rovnajúcu sa štvornásobku jeho priemerného mesačného zárobku pred porušením povinnosti, ktorým spôsobil škodu. Toto obmedzenie neplatí, ak ide o osobitnú zodpovednosť zamestnanca podľa § 182 až 185 alebo ak bola škoda spôsobená pod vplyvom alkoholu alebo po požití omamných látok alebo psychotropných látok.
Ak bola škoda spôsobená úmyselne, môže zamestnávateľ okrem skutočnej škody požadovať aj náhradu ušlého zisku, ak by jej neuhradenie odporovalo dobrým mravom.
Zamestnávateľ je povinný nahradiť zamestnancovi skutočnú škodu, a to v peniazoch, ak škodu neodstráni uvedením do predchádzajúceho stavu. Ak ide o inú škodu na zdraví ako z dôvodu pracovného úrazu alebo choroby z povolania, platia pre spôsob a rozsah jej náhrady ustanovenia o pracovných úrazoch s tým obmedzením, že jednorazové odškodnenie pozostalým nepatrí.
Pri určení škody na veci sa vychádza z ceny veci v čase poškodenia.
Ak je peňažné plnenie dojednané stranami v určitej mene a dlžník podľa zmluvy uzavretej s veriteľom alebo podľa medzinárodnej zmluvy alebo inej právnej úpravy má svoj záväzok plniť v inej mene, je pre menový prepočet rozhodujúci stredný kurz medzi oboma menami platný v čase, keď sa poskytuje peňažné plnenie v mieste určenom v zmluve, inak v mieste, kde má veriteľ svoje sídlo alebo miesto podnikania, prípadne bydlisko.
Právne vzťahy a nároky z nich vzniknuté pred nadobudnutím účinnosti tohto nariadenia sa spravujú ustanoveniami doterajších predpisov.
Ak došlo k omeškaniu s plnením peňažného dlhu pred nadobudnutím účinnosti tohto nariadenia, výška úrokov z omeškania a poplatku z omeškania sa riadi ustanoveniami doterajších predpisov; ak však omeškanie s plnením peňažného dlhu trvá, od účinnosti tohto nariadenia riadi sa výška úrokov z omeškania a poplatku z omeškania týmto nariadením.
Nájom dojednaný na určitý čas sa skončí uplynutím času, na ktorý bol dojednaný.
Prenajímateľ môže písomne vypovedať zmluvu uzavretú na určitý čas pred uplynutím času, ak
nájomca užíva nebytový priestor v rozpore so zmluvou;
nájomca o viac ako jeden mesiac mešká s platením nájomného alebo za služby, ktorých poskytovanie je spojené s nájmom;
nájomca, ktorý na základe zmluvy má prenajímateľovi poskytovať na úhradu nájomného určité služby, tieto služby neposkytuje riadne a včas;
nájomca alebo osoby, ktoré s ním užívajú nebytový priestor, napriek písomnému upozorneniu hrubo porušujú pokoj alebo poriadok;
užívanie nebytového priestoru je viazané na užívanie bytu a nájomcovi bola uložená povinnosť byt vypratať;
bolo rozhodnuté o odstránení stavby alebo o zmenách stavby, čo bráni užívať nebytový priestor;
nájomca prenechá nebytový priestor alebo jeho časť do podnájmu bez súhlasu prenajímateľa.
Nájomca môže písomne vypovedať zmluvu uzavretú na určitý čas pred uplynutím dojednaného času, ak
stratí spôsobilosť prevádzkovať činnosť, na ktorú si nebytový priestor najal;
nebytový priestor sa stane bez zavinenia nájomcu nespôsobilý na dohovorené užívanie;
prenajímateľ hrubo porušuje svoje povinnosti vyplývajúce z § 5 ods. 1.
Zmluvné strany sa môžu v nájomnej zmluve dohodnúť na peňažnej zábezpeke, ktorá slúži na zabezpečenie prípadných pohľadávok prenajímateľa voči nájomcovi z dôvodu neplatenia nájomného alebo úhrad za plnenia poskytované s užívaním bytu a príslušenstva, z dôvodu spôsobenej škody na byte alebo jeho zariadení alebo v súvislosti s inými pohľadávkami súvisiacimi s užívaním bytu.
Výška zábezpeky nesmie prekročiť trojnásobok mesačného nájomného a úhrad za plnenia poskytované s užívaním bytu. Na základe písomnej výzvy prenajímateľa je nájomca povinný v lehote jedného mesiaca odo dňa jej doručenia doplniť peňažnú zábezpeku do pôvodne dohodnutej výšky, ak prenajímateľ preukázateľne použije peňažnú zábezpeku alebo jej časť na úhradu svojich splatných pohľadávok voči nájomcovi v súlade s odsekom 1.
Po skončení nájomného pomeru podľa tohto zákona je prenajímateľ povinný vrátiť nájomcovi nevyčerpanú časť peňažnej zábezpeky najneskôr v lehote jedného mesiaca odo dňa, keď nájomca vypratal byt a vysporiadal s prenajímateľom nároky súvisiace s nájomným pomerom, ak sa zmluvné strany nedohodli inak.
Z á n i k n á j m u b y t u
Zmluvné strany si dohodnú aj výšku platieb, rozsah, spôsob výpočtu úhrady za plnenia poskytované s užívaním bytu a príslušenstva, spôsob ich platenia, ako aj prípady, v ktorých je prenajímateľ oprávnený jednostranne zmeniť výšku nájomného a úhrad za plnenia poskytované s užívaním bytu a jeho príslušenstva. Dôvodom zmeny môže byť zmena cien dodávaných služieb spojených s užívaním bytu alebo očakávaná priemerná ročná miera inflácie v nadchádzajúcom kalendárnom roku a prenajímateľ je oprávnený zmeniť výšku nájomného a úhrad za plnenia poskytované s užívaním bytu a jeho príslušenstva vždy najviac o nárast cien alebo inflácie.
Úhrada za plnenia poskytované s užívaním bytu alebo preddavok na ne sa platí spolu s nájomným, ak sa zmluvné strany nedohodnú inak.
Odplatu pri poskytnutí peňažných prostriedkov spotrebiteľovi tvoria úrok, poplatky a akékoľvek iné odplatné plnenia alebo iné náklady, ktoré sú dohodnuté pri podpise spotrebiteľskej zmluvy a ktoré sú spojené s poskytnutím peňažných prostriedkov alebo vyžadované pri poskytnutí peňažných prostriedkov. Pri výpočte odplaty sa vychádza z predpokladu, že spotrebiteľská zmluva zostane platná dohodnutý čas a že dodávateľ a spotrebiteľ si budú plniť svoje povinnosti za podmienok a v lehotách dohodnutých v spotrebiteľskej zmluve.
Odplata podľa odseku 1 sa vyjadruje v percentách zo sumy zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov za rok a vypočíta sa ako súčet plnení podľa odseku 3 za rok.
Odplatu podľa odseku 1 tvoria plnenia vyjadrené v
percentách zo sumy zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov tak, že
opakujúce sa plnenie v percentách za iné obdobie ako jeden rok sa prepočíta na obdobie jedného roka,
jednorazové plnenie v percentách sa považuje za plnenie za rok,
opakujúce sa plnenie v percentách za rok sa považuje za plnenie za rok,
peniazoch prepočítavané na percentá zo sumy zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov tak, že
opakujúce sa plnenie v peniazoch za iné obdobie ako jeden rok sa prepočíta na obdobie jedného roka, vydelí sa sumou zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov a vynásobí sa číslom 100,
jednorazové plnenie v peniazoch sa vydelí sumou zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov a vynásobí sa číslom 100,
opakujúce sa plnenie v peniazoch za rok sa vydelí sumou zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov a vynásobí sa číslom 100,
percentách z inej sumy, ako je suma zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov tak, že
opakujúce sa plnenie v percentách za iné obdobie ako jeden rok sa prepočíta na obdobie jedného roka a vynásobí sa podielom sumy, z ktorej sa vypočítava plnenie, a sumy zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov,
jednorazové plnenie v percentách sa vynásobí podielom sumy, z ktorej sa vypočítava plnenie, a sumy zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov,
opakujúce sa plnenie v percentách za rok sa vynásobí podielom sumy, z ktorej sa vypočítava plnenie, a sumy zmluvne dohodnutých peňažných prostriedkov.
Na účely stanovenia najvyššej prípustnej výšky odplaty podľa § 1a sa použije priemerná hodnota ročnej percentuálnej miery nákladov bánk a pobočiek zahraničných bánk pre jednotlivé typy novoposkytnutých spotrebiteľských úverov zverejnená podľa osobitného predpisu,2a) naposledy v čase predchádzajúcom uzavretiu spotrebiteľskej zmluvy.
Ak výška nájomného alebo úhrada za podnájom nie je upravená všeobecne záväzným právnym predpisom, určí sa dohodou.
Poplatok z omeškania je za každý deň omeškania 0,5 promile dlžnej sumy, najmenej však 0,83 eura za každý i začatý mesiac omeškania.
Ak nájomca môže nebytový priestor užívať obmedzene len preto, že prenajímateľ neplní svoje povinnosti zo zmluvy alebo povinnosti ustanovené týmto zákonom, má nájomca nárok na pomernú zľavu z nájomného; toto ustanovenie sa vzťahuje aj na podnájom.
Skončenie nájmu
Výška úrokov z omeškania je o päť percentuálnych bodov vyššia ako základná úroková sadzba Európskej centrálnej banky²) platná k prvému dňu omeškania s plnením peňažného dlhu.
Pripomienky z MPK
78 pripomienok · § 474 · zoradené od najkonkrétnejších
Navrhujeme prevziať texty českého občianskeho zákonníka platného od 1.1.2026. Odôvodnenie: SDÍLENÉ RODIČOVSTVÍ Sdílené rodičovství je edukativně podpůrný program pro rodiče a děti v situacích rozpadu rodiny. Tento materiál slouží jako metodická podpora pro odborníky, kteří absolvovali školení „Sdílené rodičovství“. UPOZORNĚNÍ: Tento materiál ani jeho části nenahrazují soudní dohodu rodičů nebo soudní rozhodnutí o úpravě rodičovské odpovědnosti k nezletilým dětem, nezabývá se otázkou stanovování a úhrady výše výživného. Oponenti: Mgr. Čekalová Pořízková Lucie, opatrovnická soudkyně Okresní soud Tábor Mgr. Fialová Lenka, místopředsedkyně Okresní soud Vsetín Mgr. Jarolímová Marie, Probační a mediační služba Most JUDr. Kotrady Pavel, předseda Okresní soud Vsetín Mgr. Kůrková Ilona, Poradna pro rodinu a manželské vztahy Jihlava Mgr. Lazárková Markéta, OSPOD Vsetín Mgr. Malíková Silvie, OSPOD Vsetín Mgr. Oravcová Lenka, Poradna pro ženy a dívky, Rožnov pod Radhoštěm Prof. MUDr. Petrášek Jan, DrSc., 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice PhDr. Plšková Alena, Poradna pro rodinu a manželské vztahy Brno Mgr. Pomklová Kateřina, OSPOD Rožnov pod Radhoštěm Mgr. Provazníková Jana, místopředsedkyně Okresního soudu Tábor Mgr. Redlová Lenka, OSPOD Vsetín PhDr. Skácelová Lenka, Pedagogicko-psychologická poradna, Brno Mgr. Svobodová Kateřina, Probační a mediační služba Most Bc. Svobodová Kateřina, vyšší soudní úřednice Okresní soud Most Bc. Šmerdová Andrea, Azylový dům pro ženy a matky s dětmi, Vsetín Mgr. Vaculíková Šárka, Azylový dům pro ženy a matky Vsetín Mgr. Vyvážilová Ivana, Poradna pro rodinu a manželské vztahy Jihlava Název projektu: Sdílené rodičovství - jak vést a vychovávat dítě s láskou ze strany obou rodičů po rozvodu Registrační číslo projektu: CZ.03.2.X/0.0/0.0/17_076/0011503 Terezie Pemová, Radek Ptáček Národní institut pro děti a rodinu. První vydání. 2020 Grafická úprava a sazba: NarrativeBase s.r.o., Mišo Dúha, Jan Hruška. ISBN 978-80-87066-04-1 Tištěná verze ISBN 978-80-87066-06-5 Online verze, PDF 3 Obsah Předmluva ............................................................................................. 4 Úvod ..................................................................................................... 5 Sdílené rodičovství ............................................................................... 6 Teoretická východiska Sdíleného rodičovství ....................................... 9 Právní východiska Sdíleného rodičovství ............................................... 9 Psychosociální východiska Sdíleného rodičovství ............................... 15 Rodičovské kompetence ....................................................................... 24 Komunikace a Sdílené rodičovství ........................................................ 27 Vývojové potřeby dětí ........................................................................... 30 Kojenec (narození až 9 měsíců) ................................................................ 35 Mezi kojencem a batoletem (9-18 měsíců) ................................................ 37 Batole (18-36 měsíců) .............................................................................. 38 Předškolní věk (3-5 let) ............................................................................ 40 Mladší školní věk (6-9 let) ........................................................................ 41 Starší školní věk (10-12 let) ...................................................................... 43 Dospívající (13-15 let) .............................................................................. 44 Adolescenti (16-18 let) ............................................................................ 45 Jak používat metody Sdíleného rodičovství ....................................... 47 Edukační program Sdílené rodičovství ................................................. 51 Individuální edukace ............................................................................... 51 Skupinová edukace ................................................................................. 53 Poradenství plánu Sdílené péče ........................................................... 56 Obsah rodičovského plánu – obecný rámec ............................................. 63 Oblast č. 1 – Místo, kde bude dítě žít ....................................................... 66 Oblast č. 2 - Předávání/přemisťování dítěte .............................................. 70 Oblast č. 3 - Časový harmonogram plánu sdílené péče pro všední dny ...... 72 Oblast č. 4 - Kontakt dítěte s rodičem během doby, kdy je u druhého rodiče .. 76 Oblast č. 5 - Časový harmonogram plánu sdílené péče pro sváteční dny a mimořádné události ............................................................................. 78 Oblast č. 6 – Stěhování, změna bydliště dítěte ......................................... 80 Oblast č. 7 – Cestování s dítětem mimo místo bydliště ............................. 82 Oblast č. 8 – Sdílení informací a rozhodování v záležitostech týkajících se dítěte 83 Oblast č. 9 – Rozhodování rodičů v oblasti vzdělávání, zdravotní a poradenské péče 84 Oblast č. 10 – Revize, změny plánu sdílené péče a řešení neshod ................ 87 Použitá a doporučená odborná literatura .......................................... 91 4 Předmluva Sdílené rodičovství je uceleným edukativním a psychosociálním progra- mem podpory rodičů a dětí v situaci rozpadu rodiny. Jeho cílem je podpora zdravého vývoje dítěte s ohledem na jeho budoucí perspektivu, a to zvláště s ohledem na udržení a rozvoj vztahů s oběma rodiči. Metoda Sdíleného rodičovství nabízí konkrétní postupy, jak snížit intenzitu rodičovského sporu a zajistit dítěti fyzickou, emocionální a sociální přítomnost obou rodičů ve svém životě i v případě rozpadu rodiny. Tato publikace je výchozím vzdělávacím textem tréninkového modulu pro odborníky, kteří v rámci své praxe budou využívat metodu Sdíleného rodi- čovství. Účastníci tréninkového programu se seznámí s teoretickými, právní- mi, hodnotovými i klinickými východisky programu. Dále si pak osvojí práci s konkrétními nástroji metody Sdíleného rodičovství (vzdělávací program, rodičovské plány) a způsobem, jak je standardizovaně používat při práci s klienty. Rodiče mohou službu využívat na základě vlastní žádosti nebo jim účast v programu může být doporučena/nařízena orgány sociálně-právní ochra- ny dětí dle § 12 odst. 11 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí nebo soudy dle § 474 odst. 12 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních v aktuálním znění. Samotná metodika je rozdělena do následujících oddílů: · Program edukace rodičů – včetně metodických pomůcek pro práci s rodiči. · Přílohy (vzory rodičovských plánů pro různé věkové skupiny dětí, informační materiály pro rodiče, informační materiály pro děti, informační materiály pro OSPODy a soudy). 1 § 12 (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče a) nezajistili dítěti odbornou poradenskou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje a obecní úřad obce s rozšířenou působností takovou pomoc předtím doporučil, b) nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem, c) nevyužili možnosti odborné poradenské pomoci potřebné k překonání problémů rodiny a k odvrácení umístění dítěte do náhradní péče nebo nedbali na doporučení spolupracovat s pověřenými osobami, poskytovateli odborných poradenských služeb nebo mediátorem. 2 § 474 (1) Za účelem ochrany zájmu dítěte soud vede rodiče k nalezení smírného řešení. Soud může rodičům uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo jim nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie. 5 Úvod Soudy v ČR v roce 2019 vydaly rozhodnutí o rozvodu 24,1 tisíce manželských svazků. Polovina rozvodových řízení byla zahájena na základě společného návrhu manželů. Větší část rozvodů (59 %) ukončila manželství, kde žily nezletilé děti. Celkem bylo zasaženo rozvodem 22,6 tisíce nezletilých dětí. Z pohledu délky trvání manželství bylo rozvodů nejvíce po 2 až 4 letech od uzavření manželství.3 Dalších více jak 50 000 dětí se ročně rodí mimo manželství, tedy do svazků, při jejichž rozpadu není ze zákona povinnost soudně upravovat rodičovskou odpovědnost k dětem. Podíl případů, kdy soud svěřil dítě do péče matce, klesl z 86,6 % v roce 2012 na 78,8 % v roce 2018. Dle statistik Ministerstva spravedlnosti soudy v roce 2016 soudním rozhodnutím v situaci rozpadu rodiny upravovaly poměry (dnes rodičovská odpovědnost) k 72 726 dětem, u dalších 7 948 dětí soudy rozhodovaly o úpravě styku.4 Dle Statistické ročenky Ministerstva spravedlnosti z roku 2019 byl podíl případů, ve kterých bylo dítě svěřeno do péče oběma rodičům, se od roku 2012 setrvale zvyšuje. Zatímco v roce 2012 se jednalo o 5,2 %, v roce 2019 to bylo již na 15,5 %. Přičemž podíl dětí svěřených do péče otce zůstává stejný, podíl dětí svěřených do péče matky klesl na úkor případů, kdy bylo dítě svěřeno oběma rodičům.5 Z uvedeného je patrné, že rozpad rodiny je bohužel realitou života mnoha dětí. Metoda Sdíleného rodičovství je uceleným edukativním a psychosociálním programem podpory rodičů a dětí v situaci rozpadu rodiny, jejímž cílem je prevence či zmírňování konfliktu mezi rodiči. Východisky Sdíleného rodičovství jsou jednak Úmluva o právech dítěte, současná právní úprava rodičovské odpovědnosti (včetně její interpretace v Nálezech Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva) a dále pak řada odborných studií (viz seznam odborné literatury na konci dokumentu), které se zabývají obecnými vývojovými potřebami dětí, jakožto specifiky dětí v situaci rozpadu rodiny. 3 Zdroj ČSÚ: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-rok-2019 4 Zdroj Ministerstvo spravedlnosti: http://cslav.justice.cz/InfoData/uvod.html 5 Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti: České soudnictví 2019: Výroční statistická zpráva. Praha 2020. 6 Sdílené rodičovství Sdílené rodičovství zahrnuje edukaci rodičů a poradenskou podporu při tvorbě rodičovského plánu. Uvedené aktivity směřují k posílení specifických rodičovských kompetencí v situaci rozpadu rodiny a zplnomocnění rodičů k převzetí odpovědnosti za zdraví, život a vývoj jejich dítěte/dětí. Sdílené ro- dičovství není primárně založeno na řešení právní úpravy péče (péče jedno- ho rodiče, střídavá péče, společná péče), ale je cestou k faktické SDÍLENÉ spolupráci obou rodičů při výchově a péči o dítě. Je také projevem respektu k potřebám dítěte a vyjádřením úcty k druhému rodiči, jako osobě, která má nezastupitelný emocionální a sociální význam v životě dítěte. Dojde-li k narušení vztahu dítěte k jednomu z rodičů, je velmi obtížné, ne-li nemožné toto napravovat. Narušení vztahu dítěte k jednomu z rodičů může mít pro dítě velmi závažné, nevratné celoživotní následky. Je potřeba si uvě- domit, že nejzávažnějšími možnými následky rozpadu rodiny pro dítě jsou: 1. negativní ovlivnění psychického stavu dítěte a jeho vývojové per- spektivy; 2. závažné narušení nebo destrukce vztahu dítěte k jednomu rodiči. Sdílené rodičovství směřuje tedy k primární prevenci narušení psychického stavu a vývoje dítěte a narušení vztahu k jednomu nebo oběma rodičům. Metoda Sdíleného rodičovství nabízí: · Edukativní program pro rodiče a další dospělé osoby, které se po- dílejí na péči o dítě v situaci rozpadu rodin. · Podporu při tvorbě rodičovského plánu. · Podporu při zapojování dětí do uspořádání péče v situaci rozpadu rodiny. Sdílené rodičovství klade důraz na: · Potřeby a nejlepší zájem dítěte/dětí a učí rodiče být vůči těmto hodnotám otevřený, vnímavý a respektující. · Nenahraditelný význam faktické přítomnosti obou rodičů v životě dítěte, jakožto i pochopení nežádoucích dopadů rodičovského konfliktu, případně narušování vztahu mezi dítětem a rodičem. · Nutnost nahlížet na uspořádání péče o dítě/děti nikoliv jako static- ký stav, ale dynamický proces, který se mění v souladu se změnami v životě a vývoji dítěte, ale i jeho rodičů. 7 Sdílené rodičovství nenahrazuje: · Právní poradenství – Sdílené rodičovství se nezabývá právy a nároky rodičů (včetně výživného), ale důsledně potřebami dítěte/dětí. · Mediací - Sdílené rodičovství se nezaměřuje na uzavření dohody, ale edukaci rodičů v oblasti potřeb dětí, které jim umožní vytvoření funkčního plánu uspořádání péče o dítě. Sdílené rodičovství může být vhodnou přípravou na mediace. · Manželské/partnerské poradenství – Sdílené rodičovství se neza- bývá „nápravou“ narušeného partnerského vztahu, ale hledáním funkčních modelů komunikace a spolupráce rodičů po rozpadu partnerského vztahu ve prospěch zdravého vývoje jejich dítěte/dětí do budoucna. · Nestranné – Sdílené rodičovství vždy stojí na straně potřeb a zájmů dítěte, významnou roli má v této metodě edukace rodičů a poradenství. V programu Sdíleného rodičovství systematicky a cíleně pracujeme na snižování napětí mezi rodiči a minimalizaci konfliktu (současného i konfliktů potenciálních či budoucích) prostřednictvím věcné edukace. Program Sdíleného rodičovství vychází z předpokladu, že většina rodičů nechce svým dětem ubližovat nebo je úmyslně vystavovat nepříjemným a zraňujícím situacím. Mnohá rodičovská rozhodnutí v rámci rozvodových sporů, která dětem škodí, nejsou projevem zlé vůle rodičů, ale nedostatkem informací a zahlceností vlastními negativními emocemi. Metoda Sdíleného rodičovství zplnomocňuje rodiče k uchopení své rodičovské role na základě racionálních rozhodnutí. Z tohoto důvodu se ve všech materiálech, vyjádřeních i komunikaci s rodiči striktně vyhýbáme pojmům, které mohou podněcovat, eskalovat či udržovat konflikt. 8 Z tohoto důvodu: · Nepoužíváme pojmy „výhradní“ ani „střídavá“ péče, ale pouze pojem „Sdílené rodičovství“. · To definujeme: „Sdílené rodičovství je uspořádání péče, které dítěti v situaci rozpadu rodiny umožňuje fyzickou, psychickou a sociální přítomnost obou rodičů, jakožto i dalších blízkých osob v jeho životě.“ · Pojem „úprava styku dítěte s rodičem“ nahrazujeme vyjádřeními jako „zajištění fyzické, emocionální a sociální přítomnosti rodiče v životě dítěte“, případně „kontaktu dítěte s rodičem“. · Nepracujeme s konceptem „práv rodičů“ – ale „rodičovskou od- povědností za naplňování potřeb a blaha svého dítěte/dětí“. · V situacích, kdy rodič trvá na uplatňování svých práv (např. právo na „styk“ či ,,omezení styku“ dítěte s druhým rodičem), nahrazuje- me slovo PRÁVO, vhodným synonymem snižujícím konflikt, např. MOŽNOST (tedy na místo, máte PRÁVO, na soudní určení rozsa- hu kontaktu rodiče s dítětem, používáme, máte MOŽNOST využít soud k určení rozsahu kontaktu rodiče s dítětem). · Každé sdělení rodiče, které vychází z preference vlastních potřeb, práv či zájmu, důsledně tzv. „přerámcováváme“ v kontextu potřeb dětí. Příklad: · „Mám právo vychovávat své dítě, jak považuji za nejlepší, otec/ matka dítěte se nikdy o vzdělávání nezajímal/a, proto teď chci...“ · Odpověď: „Ano, rodiče rozhodují o výchově a vzdělávání svých dětí. Vaše dítě potřebuje vědět, že jste se jako rodiče v oblasti jeho vzdělávání shodli. Potřebuje mít pocit, že své studijní úspěchy, i případné nezdary může sdílet bez jakékoliv tenze s oběma svými rodiči.“ 9 Teoretická východiska Sdíleného rodičovství Pro sezdané rodiče je rozvod soudně „potvrzeným“ ukončením jejich partnerského vztahu. Pro děti je rozpad rodiny náročná sociální událost se značným emocionálním nábojem. Pro některé rodiče může být z nejrůz- nějších důvodů podstatné, jak bude rozvod právně vypořádán, pro děti je naprosto zásadní, jaká bude jejich každodenní žitá realita. Zatímco mno- hými rodiči je tedy rozpad rodiny vnímán jako „souboj“ práv a nároků, pro děti je to souboj osob, které milují, a od kterých potřebují cítit, že jsou milovány. Teoretickými východisky při tvorbě programu Sdíleného rodi- čovství byly: · Právní rámec upravující chování a vztahy rodičů k sobě navzájem i k péči a výchově dětí. · Poznatky z psychologie, sociální práce a duševního zdraví. Právní východiska Sdíleného rodičovství Sdílené rodičovství není právním poradenstvím a nezaměřuje se na právní uspořádání péče o děti v situaci rozpadu rodin, přesto je důležitou součástí tohoto programu edukace rodičů v této oblasti. Rodiče jsou seznámeni se základními teoreticko-právními východisky, která jsou v české legislativě, a jimiž se řídí (měly by se řídit) soudy a správní orgány v situacích rozpadu rodiny. Smyslem této části programu Sdílené rodičovství je ukázat rodi- čům, jak mohou v rámci případného soudního sporu postupovat tak, aby co nejméně ubližovali svým dětem. Hlavním hlediskem při řešení rodinných sporů, které mají přímý, nebo nepřímý dopad na nezletilé dítě, je vždy ochrana dítěte. Způsob vedení sporů i finální řešení mají vycházet z nejlepšího zájmu dítěte, který je nutné posuzovat vždy individuálně v kontextu řešené situace a schopností dané- ho dítěte. Hlavní odpovědnost za ochranu dětí a realizaci výše uvedených principů mají rodiče. Soudy, OSPOD a další instituce je vedou k tomu, aby byli schopni tuto svou roli plně realizovat. 10 V případech rozpadu rodiny je tedy důležité směřovat pozornost na: · Ochranu dítěte a jeho potřeb během rozhodovacího procesu (po- třeba dítěte rozumět situaci a vyjadřovat se k ní, ochrana dítěte před nadbytečnými vyšetřeními, pohovory a nemístným zásahem do soukromí dítěte, ochrana dítěte před „patologizací“). · Ochrana dítěte a jeho potřeb při tvorbě finálního rozhodnu- tí (potřeba dítěte mít možnost vytvářet, rozvíjet a prožívat vztah s blízkými osobami, potřeba dítěte na život v předvídatelném a bezpečném prostředí, potřeba dítěte rozumět situaci, ve které žije). · Ochrana dítěte při realizaci finálního rozhodnut (respektování dohod, ohled na potřeby dítěte). Hlavní právní východiska lze nalézt v mezinárodně právních dokumen- tech ratifikovaných Českou republikou, a to především v Úmluvě o právech dítěte6 a Evropské úmluvě o výkonu práv dětí7 a dalších právních před- pisech, jakými jsou Občanský zákoník (sekce rodinného práva),8 Zákona o zvláštních řízeních soudních9 a Zákoně o sociálně-právní ochraně dětí.10 Mezinárodní úmluvy v oblasti lidských práv zavazují státy, nikoliv jed- notlivce. Je proto nezbytné, aby veřejné instituce, které je svou činností naplňují, rodičům dobře vysvětlovaly, proč a jakým způsobem budou tyto principy aplikovány na jejich životní situaci. Pro mnoho rodičů uprostřed rozpadu rodiny může být obtížné či nepochopitelné, jakým způsobem se veřejné instituce (včetně soudů) staví k řešení uspořádání péče o děti. Rozvádějící se rodiče mohou být zahlceni pocity zrady, křivdy, zklamání a vztah ukončují právě z důvodu vztahových a komuni- kačních neshod. Může být pro ně těžké přijmout, že by měli s druhým rodičem nadále komunikovat a spolupracovat, případně, jak by tato ko- operace měla vypadat. Setkávají-li se oba rodiče v tomto citlivém období s jednotným přístupem zainteresovaných odborníků (OSPOD, soud, po- radenské služby), snižuje se tím potenciál jejich partnerského konfliktu. Pokud se spory a neshody rodičů podaří v této emocionálně náročné situ- aci věcně vyřešit, snižuje se tím potenciál dalšího rozkolu v budoucnosti. Zároveň důraz všech spolupracujících odborníků na rovnocenný význam obou rodičů pro zdravý vývoj dítěte pomáhá rodičům najít způsob, jak v zájmu jejich dítěte nejlépe uspořádat péči do budoucna. 6 Sdělení Federálního Ministerstva zahraničních věcí pod č. 104/1991 Sb. 7 Předpis č. 54/2001 Sb. m. s., zdroj: SBÍRKA MEZINÁRODNÍCH SMLUV ročník 2001, 8 Zákon č. 89/2012 Sb., v aktuálním znění 9 Zákon č. 292/2013 Sb., v aktuálním znění 10 Zákon č. 359/1999 Sb., v aktuálním znění 11 Rodiče by měli pochopit, že úprava rodičovské odpovědnosti k dětem (dnes dle zákona rodičovská odpovědnost) v situaci rozpadu rodiny není soutěží o „lepšího“ rodiče. Soudy nemají hledat či určovat, který ze dvou rodičů má být v rámci partnerského sporu upřednostněn při výchově a péči o dítě. Naopak soudy primárně vycházejí z toho, že dítě již své rodiče MÁ (na rozdíl od dětí, kterým je hledána náhradní rodina v případě selhání původní rodiny). Rodiče jsou takoví, jací jsou a jejich běžné charakterové odlišnosti, rozdíly v životním stylu či názorech, případně vzájemné spory, nejsou důvodem, proč omezovat vztah dítěte k jednomu nebo druhému rodiči. Splňují-li tedy oba rodiče základní podmínky a předpoklady vychovávat a pečovat o dítě, nebude se posuzovat, kdo je toho schopen o trochu „více“ či „lépe“. Bude nezbytné určit, co je v nejlepším zájmu dítěte a jak mu v co možná nejširší míře zachovat vztah k oběma rodičům, případně dalším blízkým osobám. Při tomto hodnocení se bude vycházet z následujících právních premis: · Oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. · Dítě může být od rodiče odděleno jen na základě rozhodnutí soudu (tedy jeden rodič nemůže svévolně bránit v kontaktu dítěte s druhým rodičem). · Žije-li dítě odděleno od svého rodiče, má právo na kontakt s tímto rodičem (způsob a četnost kontaktu by měl vycházet z potřeb a přání dítěte). · Dítě má právo na kontakt se všemi osobami, které považuje za blízké. · Dítě má právo vyjadřovat se k záležitostem, které se ho týkají. · Dítě má právo na ochranu před svévolným zasahováním do svého soukromí nebo osobní integrity. Občanský zákoník stanovuje, že rodiče vykonávají rodičovskou odpověd- nost ve vzájemné shodě. Tedy jsou to především oba rodiče, kdo jsou od- povědní za vzájemné sdílení informací, spolupráci a hledání smírných řešení ve prospěch dítěte. A tato jejich povinnost se nemění ani v případě rozpadu rodiny. Je proto vždy preferováno, pokud se rodiče na všech záležitostech týkajících se péče o dítě (včetně úpravy rodičovské odpovědnosti) dohod- nou. Dohoda by měla i definovat způsob, jak si dítě může udržet vztahy se svými blízkými, se kterými nežije. 12 Má-li soud posuzovat dohodu rodičů, nebo nedojde-li k této dohodě a soud o úpravě rodičovské odpovědnosti k dětem rozhoduje, vezme vždy v úvahu: · Osobnost dítěte, jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů. · Citovou orientaci a zázemí dítět. · Výchovné schopnosti každého z rodičů. · Stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít. · Citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Rozhoduje-li soud ve věcech péče soudu o nezletilé, usiluje především o to, aby rodiče nezletilého dospěli ke smírnému řešení, které nejlepším možným způsobem zajistí ochranu práv a zájmů dítěte. Za tím účelem může soud ro- dičům uložit účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo může rodičům nařídit setkání s odborníkem v oboru pe- dopsychologie. Výslovně se tedy stanoví, že soud může rodičům uložit využití i jiných forem odborné pomoci, než je mediace.11 V souladu s nejlepším zájmem dítěte může soud v případě rozpadu rodiny finálně dítě svěřit: · Do společné péče (jen se souhlasem obou rodičů). · Do střídavé péče. · Do péče jednoho z rodičů. · Do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Dojde-li ke svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, musí se oba „zdržet“ vše- ho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. „Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhé- mu rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.“12 Je důležité, aby si rodiče uvědomili, že i po svěření dítěte do péče jednoho z rodičů soudem mají rodičovskou odpovědnost rodiče oba. Rodič, který nemá dítě ve své péči, je omezen pouze v tom, že má k výchovnému vlivu na dítě stanovenu kratší dobu, tj. dobu styku. Má však i nadále právo požadovat po rodiči, který má dítě svěřeno do péče, výchovnou součinnost, tj. zejména informovat se na jeho zdravotní stav, školní prospěch i chování mimo školu, sledovat jeho řádnou výchovu, spolurozhodovat o budoucím povolání dítěte apod. Přitom platí, že rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů (tzv. informační povinnost). „Rodič, který má dítě ve své péči, je povinen dítě na styk řádně připravit, styk řádně umožnit a v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.“13 Rodič, který má svěřené dítě do 13 své péče, nemá „víc“ dítěte, má ale víc povinností, odpovědnosti, a to nejen v každodenních záležitostech, ale zejména i s ohledem na podporu kvality vztahu k druhému rodiči. Rodič, který požaduje svěření dítěte do své „výhradní“ péče, by měl tedy zvážit, co skutečně tímto rozhodnutím získá. Nebude mít „víc“ dítěte, nebo „víc“ práv při rozhodování o jeho výchově. Bude mít především více práce, více starostí a odpovědnosti. Program Sdíleného rodičovství se snaží vést ro- diče k takovému uspořádání péče, na kterém se budou stejnou měrou po- dílet oba rodiče, byť časový rozsah přímé péče o dítě nemusí být absolutně totožný. Právě schopnost a ochota rodičů ke komunikaci a spolupráci (bez ohledu na to, zda spolu rodiče dítěte žijí, či ne), lze považovat za jedny z nejdůležitěj- ších rodičovských kompetencí, a jejich absence může být důležitým vodítkem při rozhodování soudu. Ten totiž při svém rozhodování bere zřetel právě na ochotu rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. Metoda Sdíleného rodičovství pomáhá u rodičů rozvíjet právě tuto specifickou rodi- čovskou kompetenci, jejíž význam je zvláště důležitý v situacích, kdy došlo k rozpadu rodičovského vztahu. Pozornost je v situacích rozpadu rodiny potřeba věnovat i právu dítěte vyja- dřovat se k záležitostem, které se ho týkají. Jedná se nejen o právo dítěte být slyšeno, ale především o právo dítěte na odpovídající a pravdivé informace, které mu pomohou porozumět situaci, ve které se nachází a také tomu, jak bude uspořádána jeho budoucnost. Rozpad rodiny pro děti znamená mnoho nejistot a ztrát. Kromě ztráty, případně strachu ze ztráty blízkých vztahů, může chování a prožívání dítěte ještě výrazně zhoršovat, pokud je mu odepřena možnost autonomně se rozhodovat přiměřeně svému věku a schopnostem. Občanský zákoník v první řadě činí odpovědné za aktivní zjišťování názoru dítěte samotné rodiče. Zejména pak v tak závažných záležitostech, jako je uspořádání péče v situaci rozpadu rodiny. Rodiče by dětem měli předem po- skytovat informace, které dítě potřebuje ke svému rozhodování pro orientaci v situaci. A je-li to možné, po vyslechnutí jeho preferencí a názorů, toto ve svých rozhodnutích zohledňovat. Rozpad rodiny je však specifický tím, že ka- ždý z rodičů může vnímat situaci jinak, mít jinou představu o tom, jak by měla být situace vyřešena a dítě pak tak dostává neúplné, rozporuplné informace, nebo informace, které jsou zatíženy emocemi a preferencemi samotného ro- diče. Mimo jiné i z těchto důvodů je ze zákona povinnost názor dítěte správ- ními orgány nebo soudy, které rozhodují v záležitostech, které se ho týkají, zjišťovat nejen prostřednictvím jeho rodičů, ale přímo rozhovorem s dítětem. 11 Důvodová zpráva k zákonu o zvláštních řízeních soudních § 470 12 § 889 Občanský zákoník 13 https://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/uprava- styku-obou-rodicu-s-ditetem-spory-mezi-rodici-pri-jeho-uskutecnovani/ 14 V případě rozpadu rodiny, který je doprovázen rodičovským konfliktem, je na zvážení soudu či orgánu sociálně-právní ochrany dětí (kolizního opatrovníka), jak k zjišťování názoru dítěte přistoupí (formálně či méně formálně, přímo, či nepřímo, osobně, prostřednictvím dopisů atp.). Názor dítěte by pak měly dotčené orgány využít při hledání řešení jeho situace. Rodiče by si však měli uvědomit, že názor dítěte je pro soudní rozhodování důležité, ale rozhodně ne jediné hledisko. A už vůbec nemůže být ke sdělování názorů nuceno, ani veřejnými institu- cemi, ani svými rodiči! Je potřeba rodiče pravidelně upozorňovat na to, jak traumatizující pro dítě je, pokud je jedním či oběma rodiči manipulováno, naváděno proti blízkým, či nuceno (nebo může mít pocit, že je nuceno) k roz- hodování v emocionálně náročných záležitostech. Nátlak na dítě je možno považovat za formu psychického týrání a téměř vždy dítě poznamená do bu- doucího života. Zároveň je možné toto manipulativní ovlivňování dítěte ze strany rodičů při rozhovorech s dětmi rozpoznat a může pak být považováno za nedostatek rodičovských kompetencí. V rámci edukace rodičů je potřeba rodiče informovat o tom, jak s dětmi o rozpadu rodiny hovořit, jak zjišťovat jejich názory, preference a přání a jak je zapracovat do rodičovského plánu. Dále je potřeba rodičům poskytnout informace o tom, jak dítě ovlivňuje nejen to, co rodič říká, ale jak se chová, jak děti reagují na emocionální rozpoložení rodiče, a jak tyto situace řešit, aby bylo dítě tímto co nejméně zraňováno. Sdílené rodičovství není právní formou úpravy péče o děti. Ale edukativně podpůrný program pro rodiče a děti v situacích rozpadu rodiny. Nenahrazuje soudní dohodu rodičů nebo soudní rozhodnutí o úpravě poměrů (rodičovské odpovědnosti) k nezletilým dětem, nezabývá se otázkou stanovování a úhrady výše výživného. Psychosociální východiska Sdíleného rodičovství Rozpad rodiny14 představuje pro dítě významný zásah do jeho života a je skoro vždy určitou formou traumatické události. 15 Rozpad vztahu rodičů se promítá v podstatě do všech oblastí života dítěte (fyzické, emocionální a sociální) a síla dopadu této skutečnosti se násobí kumulativností a inten- zitou jednotlivých dílčích změn a následků. Děti, jejichž rodiče se rozcházejí, nebo rozešli, mohou procházet různými fázemi adaptace na tuto situaci, které jsou shodné s reakcemi na jiné traumatizující situace (vážná nemoc, úmrtí blízké osoby, násilí atp.). Děti zažívají: · Pocity šoku a popírání – děti si nechtějí/neumí představit, že se rozpadne jejich rodina. Mohou mít tendenci dělat, jako by se nic nedělo, případně na nich nejsou patrné žádné reakce na rozpad rodiny (jako by vše zvládaly bez jakýchkoliv obtíží). · Pocity zloby a vzteku – děti mohou projevovat širokou škálu pro- jevů zloby a vzteku na jednoho nebo oba rodiče, ale i na osoby, které nemají s rozpadem rodiny žádnou souvislost (sourozenci, spolužáci). Některé děti mohou tyto pocity obrátit i vůči sobě v po- době sebepoškozování, poruch spánku atp. · Úzkost a depresi – děti cítí bezmoc, prázdnotu a smutek z takto zásadní změny i budoucího uspořádání jejich života. Mohou být apatické, zoufalé a odmítat se podílet na rozhodování o budoucím uspořádání. Mohou prožívat silné pocity úzkosti, a to i bez konkrét- ního důvodu. · Smlouvání a vyjednávání – děti se mohou velmi urputně snažit, aby se vše v rodině vrátilo k původnímu stavu, slibují či vymýšlejí cokoliv, co by mohlo zajistit, že se rodiče vrátí zpět k sobě. Mohou mít tendenci pokusit se vztah rodičů znovuobnovit, přitáhnout po- zornost somatizací či nápadným chováním, které pro ně do této doby nebyly typické. · Akceptace – teprve v této situaci začínají být děti schopné otevřeně mluvit o rozchodu rodičů a mohou být schopny přesměrovat svou energii od minulosti k budoucnosti. 14 V programu Sdílené rodičovství používáme pojem „rozpad rodiny“ jako synonymum pojmům rozvod, rozluka, rozchod rodičovského páru. Pro prožívání dítěte není rozhodující právní podstata rodičovského vztahu i jeho ukončení, ale faktický, emocionální a sociální dopad konce partnerského vztahu jeho rodičů. Otázky právního uspořádání a procesu úpravy péče primárně nejsou předmětem této metody, proto není podstatné, jak byl právně konstituován vztah rodičů před, ani po ukončení společného soužití a/nebo péče o dítě. 14 Více např. Galatzer-Levy, R. M., Kraus, L., Galatzer-Levy, J. (Eds.): The scientific basis of child custody decisions. John Wiley & Sons. 2009 16 Dítě přichází rozpadem rodiny o důležité jistoty, jejichž znovuobnovení vy- žaduje čas, trpělivost, podporu a otevřenost dospělých v jeho okolí, a to nejen rodičů, ale i prarodičů a dalších členů rodiny, ale třeba i pedagogů a odborníků, kteří se s dítětem a jeho rodinou v rámci úpravy rodičovské odpovědnosti po rozpadu rodiny pracovně setkávají (OSPOD, kolizní opat- rovník, soudce, konzultant Sdíleného rodičovství). Přestože rozpad rodiny je těžké období pro dospělé i pro děti, je potřeba myslet především na děti. · Dospělí vědí (měli by a mohou vědět), jak zacházet s vlastním smutkem nebo frustrací, zatímco děti toto ještě neumí. · Dospělí vědí (měli by a mohou poznat), kdy jim dochází síly a potřebují si říct o pomoc či tak učinit, děti jsou závislé na tom, zda na jejich potřeby, pocity a starosti, budou brát ohled dospělé osoby v jejich okolí. Dospělí umí (měli by umět) plánovat a žít v časové ose (minulost – přítom- nost – budoucnost), pro dítě je zejména v takto přelomovém životním mezníku budoucnost nejistá, rozostřená a zatížená mnohými obavami. Právě v důsledku této nerovnováhy a neobratnosti děti mohou mít tenden- ci strachovat se o rodiče, případně se obviňovat z rozpadu rodičovského vztahu. Zároveň může být pro děti obtížné formulovat, co prožívají a jak si představují svůj život dále (vyjma obecných, ovšem zcela zásadních sdělení typu „chci, aby vše bylo jako dřív“, „chci, aby se mamka s taťkou nehádali a žili jsme spolu“, „chci, aby se nic neměnilo/nechci žádné změny“, reálnou odpovědí může být i „nevím“). 17 Pocity a chování dítěte před rozpadem rodičovského vztahu · Děti cítí emocionální tenzi v rodině. · Děti se bojí o své rodiče a také se bojí, co s nimi bude dále. · Děti cítí úzkost (mohou mít potíže se spaním, jídlem, problémy ve škole...). Pocity a chování dítěte během rozpadu rodičovského vztahu · Děti jsou v šoku a mohou situaci popírat (mohou si myslet „to není pravda“, „nic se nestalo“). · Děti se bojí, že přijdou o lásku svých rodičů. · Děti se bojí, že budou odmítány některým z rodičů. · Děti mohou cítit vinu za danou situaci. Po rozpadu rodičovského vztahu · Děti se mohou bát, kdo o ně bude pečovat (kde a jak budou žít). · Když je rodič smutný a zhoršuje se jeho kapacita pečovat o dítě, může se dítě snažit převzít rodičovskou roli. · Pro děti může být velmi těžké přecházet mezi domovy rodi- čů, pokud mezi rodiči přetrvává intenzivní konflikt, a to bez ohledu na typ péče. Sdílené rodičovství se zaměřuje na všechny aspekty adaptace dítěte i rodičů, na rozpad rodiny, a to především: · Edukací rodičů - rodiče jsou informováni o obecných i specifických potřebách svých dětí, o způsobu reakcí dětí na zátěžové situace. · Individuální podporou rodičů – rodiče jsou podporováni v „novém“ uchopení své rodičovské role v/po situaci rozpadu rodičovského vztahu, – rodiče jsou vedeni k přesměrování pozornosti od svých potřeb a partnerského konfliktu k potřebám svého dítěte/dětí. · Provázením při tvorbě rodičovského plánu – informovanost dítěte o programu. · Doporučením doplňujících nebo následných služeb. 18 Při realizaci programu Sdílené rodičovství je potřeba v kontaktu s rodiči vždy zdůrazňovat následující principy: · Děti prospívají, pokud se podaří minimalizovat konflikt mezi rodiči. · Děti od narození potřebují možnost rozvíjet si oboustranně uspokojivý, individuální vztah k oběma svým rodičům, uspořádání výchovy a péče je nutné uskutečnit vždy co nejdříve momentu, kdy dojde k rozpadu rodiny, nikoliv čekat na „vhodný“ věk dítěte. · Děti umí žít jen v realitě, kterou jim vytváří rodiče – děti si poměrně dlouho neumí představit, „jak jinak by mohl vypadat jejich život“, než jak ho znají/zažily. Dítě, které má méně kontaktu s druhým rodičem, může strádat, může se mu stýskat, přesto si nemusí umět představit „střídavou péči“ nebo život ve dvou domácnostech, „jen“ chce být VÍC, ČASTEJI, DÉLE se svým druhým rodičem. Nebo naopak dítě, které přirozeně žije v obou domácnostech svých rodičů, si neumí představit, že by mělo jednoho z nich vídat „jen“ o víkendech v soudem určených časech. · Základní hodnotou v situaci rozpadu rodiny, kdy obvykle dochází k hlubokému narušení vzájemných vztahů mezi rodiči, jsou dobré vztahy dítěte k oběma rodičům. · Proto je zcela primární potřebou dítěte v situaci rozpadu rodiny mít možnost vztahy s oběma rodiči udržovat a rozvíjet, a to bez ohledu na jejich osobní neshody a intenzitu jejich sporu. 19 Rozpad rodiny je pro dítě i jeho blízké velkou zátěží, bývá srovnáván s těž- kým onemocněním či ztrátou blízké osoby. Bez ohledu na to, jak kooperující či konfliktní byl vztah rodičů před samotným rozpadem rodiny, případně, jak moc dítě situaci rozumí, většinou tato situace pro dítě znamená mnoho změn. A to minimálně v následujících oblastech: Vztahové změny · Rodiče přestávají žít/fungovat jako pár, mění se mezi nimi způ- sob komunikace (i v případě, že v rodině není přítomen významný konflikt). · Mění se způsob uspořádání péče o dítě a trávení času, končí společný koncept MY RODINA a mění se na nové uspořádání JÁ + MÁMA a JÁ + TÁTA. · Rodiče spolu většinou přestanou bydlet, i v případě zachování in- tenzivního kontaktu mezi dítětem a oběma rodiči může být jeden nebo druhý rodič fyzicky a emocionálně nedostupný v situaci, kdy dítě bylo zvyklé na jeho přítomnost nebo když ho potřebuje (např. usínání, ranní probouzení, různé rodinné rituály, společná účast na oslavách, volnočasových aktivitách atp.). · Může být obtížné udržet dosavadní kontakty se širší rodinou (v četnosti a rozsahu, a to ze strany obou rodičů). · Rodiče mohou navazovat nové partnerské/manželské vztahy, což může pro dítě představovat značnou zátěž. 20 Změna prostředí · V případě rozpadu rodiny se minimálně jeden z rodičů (nebo dítě s rodičem) odstěhuje, včetně situací, kdy má dítě kontakt s oběma rodiči, žije dítě mezi dvěma více či méně propustnými prostředími. · Po rozpadu rodiny se mnohdy stěhují samotné děti, tzn., že děti nezůstávají ve svém „předrozpadovém“ prostředí (důvodem může být návrat rodiče ke své původní rodině, ekonomické mož- nosti rozvedených rodičů, nový partnerský vztah rodiče atp.). · Se změnou prostředí může docházet k přetrhání významných mi- mo-rodinných sociálních vazeb, nebo naopak nutnosti navazovat nové vztahy v situaci, kdy se dítě spíše přirozeně odtahuje od so- ciálních kontaktů. Změny v individuálních schopnostech/projevech rodičů · Rodiče jsou téměř vždy rozpadem partnerského vztahu ovlivně- ni (mohou procházet stejnými adaptačními fázemi jako dítě), což oslabuje jejich schopnost a kapacitu reagovat a uspokojovat pře- devším emocionální potřeby dítěte. · S rozpadem partnerského vztahu mohou být spojeny ekonomic- ké, finanční, sociální, pracovní obtíže rodiče, které snižují/ovlivňu- jí jeho kapacitu pečovat o dítě. · Naopak v případě navázání nového partnerského vztahu se může dítě cítit ohroženo, odsunuto, může si připadat nepatřičně, neloajálně vůči druhému rodiči atp. (a na rozdíl od „zamilované- ho“ rodiče nesdílí nadšení pro novou a otevřenou budoucnost v novém vztahu, ale strach ze ztráty známého). Rozpad rodiny pro dítě tak znamená především ztrátu stability, a to nejen stability vázané na prostředí (tu lze poměrně snadno a úspěšně obnovit), ale především stability vztahové. Dítě potřebuje zažívat blízkost obou svých rodičů, aniž by byl tento prožitek ohrožován výčitkami, studem, strachem z reakce druhého rodiče, nebo pocity nepatřičnosti či neloajálnosti. Hlavním motivem rodičů, ale i dalších osob, které s dítětem pracují, je znovuobnove- ní stability v blízkých vztazích. Možnost navázat, udržet a rozvíjet oboustran- ně uspokojivý vztah dítěte s oběma rodiči, je tak předpokladem jeho zdra- vého vývoje. Sdílené rodičovství za účelem podpory stabilního vztahu dítěte k oběma rodičům staví na principu sdílené, či tzv. ekvivalentní péče. Sdílené rodi- čovství není vyjádřeno poměrem času, který je dítě s tím kterým rodičem, ale fyzickou, emocionální a sociální přítomností (dostupností) obou rodičů (případně dalších blízkých osob) v životě dítěte. 21 Parametry sdílené péče: · Oba rodiče jsou pro dítě fyzicky, emocionálně a sociálně dostupní v situacích, kdy je dítě potřebuje (přímo, či nepřímo prostřednic- tvím telefonu, e-mailu, Skype atp.). · Uspořádání péče umožňuje dostatečnou frekvenci a délku kontak- tů dítěte s oběma rodiči, jejich přirozenými rolemi i širším sociál- ním prostředím. · Uspořádání péče umožňuje, aby se oba rodiče podíleli na běž- ném životě dítěte a zažívali s ním běžné životní situace (volný čas, nemoc, školní povinnosti atp.). · Uspořádání péče zajišťuje předvídatelnost v životě dítěte, a to jak v jeho každodennosti, tak v rozhodování o zásadních otázkách. Předvídatelnost a stabilita uspořádání péče snižuje nejistotu dítě- te, ale rovněž tak prostor pro jeho manipulativní nebo jinak pro- blematické chování. · Uspořádání péče snižuje potenciál konfliktu mezi rodiči. Sdílené rodičovství je možné aplikovat i v situacích, kdy je pro rodi- če obtížný osobní kontakt, jsou-li schopni v rámci rodičovského plánu vytvořit alternativní způsob komunikace a sdílení péče. Tato schopnost je zjevnou demonstrací rodičovských kompetencí, a naopak neochota najít dohodu v zájmu dítěte je ukázkou rodičovské nekompetence. Ro- diče se mohou v rámci rodičovského plánu dohodnout, že si dítě budou předávat v rámci běžné docházky dítěte do předškolního/školního za- řízení (tzn. jeden rodič dítě ráno přivede, druhý si ho odpoledne odve- de), nebo jiným obdobným modelem, který snižuje potenciální napětí v situacích, kdy by se rodiče potkávali „tváří v tvář“. Bez ohledu na to, zda jsou děti svěřeny do péče jednoho rodiče, nebo společné či střídavé péče, děti potřebují, aby nežily ve dvou oddělených světech, ale aby jim zůstal jeden psychosociální prostor, který sdílí s oběma svými rodiči. Potřebují, aby rodiče brali ohledy na potřeby, emoce a vztahy dítěte, ni- koliv naopak. Dítě se potřebuje u obou rodičů cítit doma, nikoliv jako na návštěvě (byť v jednotlivých prostředích nemusí trávit stejný podíl času). 22 MÁMA DÍTĚ/ DĚTI TÁTA RODINA PŘED ROZPADEM MY RODINA U TÁTY RODINA PO ROZPADU TAKHLE NE! U MÁMY DÍTĚ/ DĚTI U MÁMY U TÁTY RODINA PO ROZPADU TAKHLE ANO! DÍTĚ/ DĚTI Mění se způsob uspořádání péče o dítě a trávení času, končí společný koncept MY RODINA a mění se na nové uspořádání JÁ + MÁMA a JÁ + TÁTA. Dítě potřebuje zažívat blízkost obou svých rodičů, aniž by byl tento prožitek ohrožován výčit- kami, studem, strachem z reak- ce druhého rodiče, nebo pocity nepatřičnosti či neloajálnosti. Uspořádání péče umožňuje, aby se oba rodiče podíleli na běž- ném životě dítěte a zažívali s ním běžné životní situace (volný čas, nemoc, školní povinnosti atp.). 23 Má-li dítě dobře zvládat přechody mezi prostředím u matky a otce potřebu- je, aby tato prostředí byla navzájem propustná. Bez ohledu na to, zda dítě žije ve střídavé, či společné péči, a tedy v obou domácnostech rodičů rovnoměr- ně, či je svěřeno do péče jednoho rodiče a s druhým rodičem má upravený kontakt. Dítě zvládne žít ve dvou prostředích, pokud to ale zároveň nezna- mená, že tyto dva světy jsou od sebe zcela oddělené. To totiž pak znamená, že dítě žije nejen na dvou různých fyzických místech, ale musí i svoje emoce, chování a životní styl dělit dle sobeckosti rodičů, nikoliv svých potřeb. Dítě by tedy mělo mít možnost: · Užívat v obou prostředích předměty osobní potřeby (oblečení, hračky, knížky, šperky atp.), bez ohledu na to, který z rodičů je pořídil. · V obou prostředích zažívat emocionálně-sociální přítomnost obou rodičů – fotografie rodičů, dárky, dopisy, vzkazy. · Hovořit o druhém rodiči (dítě žije v atmosféře, která mu umožňuje určovat, kdy, jak a s kým, chce o druhém rodiči hovořit, aniž by muselo svá sdělení „cenzurovat“ – např., aby to mamince nebylo líto, aby se tatínek nezlobil atp.). Rodičovské kompetence Úspěšná výchova dětí není přímo závislá na konkrétních osobnostních vlastnostech, ale především na konkrétních dovednostech, které nazývá- me rodičovské kompetence. Ty můžeme v obecné rovině definovat tak, že se jedná o schopnost zajistit, že vývojové potřeby dítěte budou náležitě a odpovídajícím způsobem naplňovány, a také schopnost přizpůsobit se měnícím se potřebám dětí v čase. Mezi tyto obecné rodičovské kompe- tence patří především schopnost: · Vhodným způsobem naplňovat biologické potřeby dítěte. · Naplnit jeho potřeby bezpečí a jistoty. · Naplnit jeho potřeby bezvýhradného a bezpodmínečného při- jetí, emočně vřelého, vzájemně uspokojivého vztahu s rodičem (pečovatelem). · Naplnit jeho potřebu uznání, úcty a věku přiměřené autonomie. · Poskytnout dítěti prostor pro seberealizaci a zajistit jeho vzdě- lávání. Zde je také na místě uvést, že rodičovským dovednostem se obvykle neučíme, přestože je to v některých případech vhodné, ale se schopností starat se o své děti se rodíme a postupem času je získáváme. Mluvíme v této souvislosti o tzv. intuitivním rodičovství. Každý rodič, který není ovlivněn duševním onemocněním, závislostmi nebo nějakými dalšími nepříznivými okolnostmi, intuitivně ví, co je pro jeho dítě dobré, a má silnou potřebu mít své dítě rád, ochraňovat ho a naplňovat jeho potřeby. Většina rodičů i v situaci rozpadu rodiny je proto schopná se o své děti v obecné rovině starat velmi dobře. Nicméně v životě nastávají i složité situace, které vyžadují specifické schopnosti a dovednosti – a to i v oblasti péče o vlastní děti. Může na- příklad nastat situace, kdy se rodiče skvěle starají o své prvorozené dítě. Nicméně druhé dítě, které se jim narodí, je vážně zdravotně a mentálně postižené. Rodiče v péči o něj začnou selhávat, protože nemají specific- ké výchovné kompetence pro dítě se zvláštními potřebami. Specifické výchovné kompetence jsou o schopnosti zvládat náročné a nepřirozené situace a k tomuto již obvykle nejsme intuitivně vybaveni. V této situaci je tedy nutná profesionální podpora, která pomůže rodičům situaci pocho- pit, získat nové dovednosti v péči o dítě a následně se ze svého dítěte i rodičovství opět těšit. Identická situace je v případě rozpadu rodiny. Rozpad rodiny je situací nepřirozenou, a proto pro její zvládnutí rodiče musí získávat nové spe- cifické výchovné kompetence, které velmi často mohou být kontraintu- itivní. 25 V situaci ohrožení, kterou rozpad rodiny rozhodně je, se může rodič snažit získat dítě do výlučné péče. Tím chce dítě intuitivně ochránit před bývalým partnerem/partnerkou, kterého považuje za nevhodnou nebo nekompe- tentní osobu. V dané situaci ovšem dítě potřebuje, aby rodič zvládl své intuitivní reakce a jednal na základě toho, co je pro dítě v dané situaci skutečně důležité. Mezi základními kompetencemi v situaci rozpadu rodiny lze hodnotit zvláště: · Udržet stabilní psychosociální a geografické prostředí. · Aktivní podpora dítěte v kontaktu s druhým rodičem. · Akceptace druhého rodiče jako vychovatele, bez ohledu na okolnosti. · Ochránění dítěte před vzájemným konfliktem. · Komunikace ve věcech dítěte. V kontextu se specifickými rodičovskými kompetencemi v situaci rozpadu rodiny je též nutné uvést, že je zde vždy rovina schopnosti a rovina ochoty - tzn., zda rodič je toho vůbec schopen (ve většině případů ano), a zda je dané věci ochoten. Ochotu lze empiricky ověřit obecnou mírou schopnosti kooperace ro- diče s dalšími osobami. Pokud je rodič běžně integrován do širší rodiny, zaměstnání, sousedských vztahů a dalšího společenského života, tzn. je schopen se s jinými lidmi společensky přijatelným způsobem domlouvat, kooperovat a řešit běžné konflikty, jen v případě bývalého partnera či part- nerky možnost spolupráce neguje, nebude se jednat o neschopnost, ale neochotu. Takto je vhodné situaci reflektovat i rodičům a pomoci jim získat na situaci náhled. 26 Příklady snížených specifických rodičovských kompetencí: · Jeden z rodičů se rozhodne svévolně odstěhovat z místa dosavadního bydliště do geograficky vzdálené oblasti či místa pro druhého rodiče s obtížnou dostupností. · Jakýmkoliv způsobem přímo, nebo nepřímo opakovaně brání kontaktu s dítětem (to může zahrnovat i časté rušení styku se zdůvodněním různých onemocnění, teplot a nevolností, které mohou být v řadě případů potvrzeny i lékařsky). · Dítě nedostatečně podporuje v kontaktu s druhým rodičem. · Dítě negativně ovlivňuje ve vztahu k druhému rodiči. V takových případech je nezbytné posuzovat specifické rodičovské kompetence jako nedostatečné a v některých případech i nebezpeč- né zdravému vývoji dítěte. 27 Komunikace a Sdílené rodičovství Způsob, jakým rodiče přemýšlejí a mluví o druhém rodiči i společném dítě- ti, může být poměrně zásadní v tom, jak zvládnou nejen počáteční období rozpadu rodiny, ale i následně péči o dítě/děti. Snižování emocionálního napětí je způsobem, jak pomoci změnit způsob uvažování o druhém rodiči. Rozpadající se vztah je často zatížen pocity bolesti, ztráty, zrady, bezmocí a ponížením. Snažte se pomoci rodičům, aby se začali navzájem vnímat jako kolegové, kteří spolupracují na společném projektu, který je pro ně smysluplný a důležitý. Uvažování v kategorii „obchodní partner“ nebo „kolega“ může během přímého i nepřímého kontaktu pomáhat udržet pod kontrolou stres a bolest, a naopak zaměřit lépe pozornost rodičů na jejich dítě a jeho budoucnost. Při komunikaci samotné (přímé i nepřímé) podporujte rodiče, aby se drželi následujících pravidel: · Buďte stejně zdvořilí jako při pracovních nebo obchodních jednáních. · Držte se tématu. Soustřeďte se na to, co je důležité pro vaše dítě a co směřuje k jeho budoucnosti. · Kontrolujte své emoce, stejně jako to děláte v práci. · Kdykoliv komunikujete s druhým rodičem, vyjadřujte se jasně a srozumitelně a pouze na úrovni faktů. · Vše, co je důležité, si zapisujte a přistupujte k zápiskům jako k dohodě (lidé si často některé věci nepamatují, aniž by to bylo projevem jejich zlé vůle nebo snahou druhého poškodit), písemné poznámky mohou pomoci předcházet nedorozuměním. · Dodržujte sliby. Nikoliv druhý rodič, ale především vaše dítě se na vás potřebuje spolehnout. Nedodržováním dohod netrestáte druhého rodiče, ale především ubližujete svému dítěti. Místo toho, aby mysleli/řekli Zkuste používat Manželka, manžel, ex-manželka, ex-manžel, bývalka, ex, atp... Matka dítěte, otec dítěte, máma, táta Jeho/její návštěva (styk) s ........ Zůstává s ..., přichází od/odchází k ..... Úprava výchovy a péče Rodičovský plán 28 · Važte slova, která používáte, když mluvíte o rozchodu/rozvodu. · Domluvte se, jakým způsobem bude probíhat vaše rodičovská komunikace. Je mnoho způsobů, jak spolu rodiče po rozvodu/rozchodu spolupracují. Samozřejmě, že každý způsob komunikace a spolupráce, které snižují kon- flikt mezi rodiči, je dobrým řešením. Ovšem po prvotním, emocionálně vy- pjatém období, kdy může být minimalizace komunikace a snaha „oddělit“ své životy přirozená a ozdravná, by rodiče měli postupně hledat způsoby a formy, jak své vztahy směřovat k větší kooperaci. Při vedení rodičů je nutné směřovat je od „souběžného rodičovství“ k rodičovství „sdílenému“. Souběžné rodičovství je velmi často realizo- váno v situacích nezvládnutého konfliktu, a to bez ohledu na to, zda je zda je dítě svěřeno do střídavé nebo výlučné péče. Souběžné rodičov- ství, kdy je dítě doslova nuceno žít ve dvou rozdílných světech, je ve všech případech pro dítě mimořádně náročné a velmi často vede k ne- gativnímu ovlivnění jeho psychického stavu. Souběžné rodičovství Sdílené rodičovství - Každý rodič vychovává dítě nezávisle na druhém rodiči. - Rodiče se spolu baví jen v případě mimořádných situací. - Mezi oběma domovy dítěte je jen malá shoda/soulad (konzistence) a propustnost. - Rodiče jsou jen velmi málo schopni a ochotni přistupovat k rodičovství flexibilně v zájmu potřeb dítěte. - Může být vhodné v případě vysoce konfliktního vztahu mezi rodiči, či v počátku hledání uspořádání péče, a to krátkodobě. - Na dítě dopadá negativně bez ohledu na typ péče (výlučná/souběžná/rozšířená). - Rodiče spolupracují tak, aby se dítě cítilo dobře/obdobně v obou domovech. - Rodiče spolu pravidelně komunikují (nemusí přímo). - Mezi oběma domovy je velká shoda a propustnost. - Většinu rozhodnutí činí rodiče společně nebo ve společné diskuzi. - Rodiče jsou schopni flexibilních řešení ve prospěch dětí. - Přechody dětí mezi domácnostmi jsou většinou jednodušší. - Rodiče zjišťují a reflektují názory a potřeby dětí. - Rodiče se vzájemně podporují. - Rodiče podporují dítě ve vztahu k druhému rodiči. Pro dítě je vždy vhodnější/lepší Sdílené rodičovství. 30 Vývojové potřeby dětí Každé dítě je jiné a každé má své individuální potřeby závisející na stup- ni jeho vývoje, vztazích k rodičům a dalším blízkým osobám, kamará- dům, komunitě a mnoha dalším faktorům. Neexistuje „univerzální ver- ze“ uspořádání péče nebo rodičovského plánu použitelná pro každou rodinu, nebo pro všechny děti různých věkových kategorií. Děti v situaci rozpadu rodiny však mají společné to, že potřebují dostatečnou míru konzistence mezi rodiči (souladu, souhry) tak, aby pro ně bylo jednodušší procházet mezi dvěma domovy. Zároveň jim však nečiní potíže rozumět tomu, že každý z rodičů má svůj komunikační styl, osobnost či temperament, a že tedy v každém vý- chovném prostředí budou některé situace a záležitosti řešeny odlišně. Je potřeba si uvědomit, že i rodiče, kteří žijí a vychovávají dítě společně, přistupují k mnohým životním situacím rozdílně, upřednostňují ve výcho- vě trochu jiné hodnoty nebo řešení. Děti se těmto odlišnostem naprosto přirozeně přizpůsobí, aniž by to mělo vliv na kvalitu vztahu k jednomu nebo druhému rodiči, nebo jejich psychický vývoj. Rozpad rodiny je velká zátěž a jeho zvládnutí je emocionálně náročné pro děti i dospělé. Většina dospělých i dětí z rodin, které se rozpadly, nadále mohou žít spokoje- ným a prospívajícím způsobem života, protože je na samotných rodičích, jak v této situaci budou postupovat. Dětem svědčí, pokud se rodiče: · Vyhýbají vzájemným konfliktům (včetně fyzického, ale i emoci- onálního či verbálního napadání, i nepřímého – pomlouvání, očerňování, snižování vážnosti). · Dohodnou a dodržují obdobná výchovná pravidla a požadavky na dítě. · Snaží se o podporu odpovídajících a bezpečných kontaktů mezi dětmi a prarodiči, případně dalšími blízkými osobami. · Flexibilně se domlouvají tak, aby se dítě mělo možnost účastnit důležitých rodinných událostí v rodině obou rodičů. · Jsou schopni se s dostatečným předstihem společně domluvit na všem důležitém, co se týká dítěte. · Snaží hledat efektivní a funkční modely komunikace. · Domlouvají se na veškerých aktivitách dítěte tak, aby byly v sou- ladu s jeho vzděláváním nebo volnočasovým programem. 31 Dětem škodí, pokud rodiče: · Užívají vůči sobě fyzické, emocionální nebo verbální násilí. · Dítětem manipulují, emocionálně ho vydírají, řeší s dítětem vlastní osobní (vztahové) potíže. · Nutí, aby si dítě muselo mezi nimi vybírat. · Vyptávají se dítěte na život, vztahy nebo aktivity druhého rodiče. · Dávají sliby, které nedodrží. · Pomlouvají druhého rodiče v přítomnosti nebo doslechu dítěte. · Probírají s dítětem problémy, které se týkají druhého rodiče, nebo tak činí v doslechu dítěte. · Využívají dítě jako poslíčka, špióna nebo vyjednavače. · Odmítají umožnit kontakt dítěte s rodičem, aniž by důvodem bylo bezpečí dítěte (včetně odmítání kontaktů dítěte s druhým rodi- čem, jako způsob řešení sporů o výši či úhradu výživného). · Nerespektují emocionální reakce dítěte na rozpad rodiny. 32 Jak jsme již výše uvedli, nejhorším následkem rozpadu rodiny je váž- né narušení nebo destrukce vztahu dítěte k jednomu rodiči. Abychom této nezvratné situaci mohli předejít, je potřeba rozumět tomu, jak si děti v různých věkových kategoriích tvoří vztahy. Program Sdíleného rodičov- ství se zaměřuje především na první úpravu péče o děti v situaci rozpadu rodiny. Tato první úprava zásadním způsobem rozhoduje o tom, jak se bude rozvíjet vztah dítěte k oběma rodičům. Pokud v této prvotní fázi dojde k nastavení péče, které omezuje nebo narušuje vztah dítěte k jed- nomu z rodičů, může se jednat o nevratný proces, který může hluboce zasáhnout do fyzického, psychického či sociálního vývoje dítěte. Vhodné uspořádání péče, které umožňuje tvořit, prohlubovat nebo rozvíjet vztah dítěte k oběma rodičům, je nutno hledat ihned, když je zjevné, že rodiče již nebudou žít nadále spolu. Uspořádání musí zohledňovat věková speci- fika. To ale neznamená, že budeme čekat, až dítě „doroste do vhodného věku“. Děti v raném období a předškolním věku si tvoří vztah prostřednic- tvím péče Rozpadá-li se vztah rodičů v tomto věku, je potřeba, aby byl vztah mezi rodičem a dítětem budován prostřednictvím možnosti pečovat o dítě – tzn., že dítě potřebuje od rodiče přijímat přímou péči, jedná se o: ranní vstávání, krmení, přebalování, oblékání, společné stolování, koupání, hra, společná „práce“ – jako např. příprava jídla, uspávání, ošetřování v přípa- dě nemoci, podpora při setkávání s dalšími lidmi atp. Péče o dítě, prostřednictvím které je možné budovat vztah s dítětem, by měla vždy splňovat následující atributy: · Měla by být pravidelná a zahrnovat všechny běžné životní situace dítěte daného věku. · Měla by být realizována v přirozeném prostředí dítěte/rodiče a umožňovat budování intimity ve vztahu. · Měla by být oboustranně uspokojující – tzn., že dítě pro svůj vývoj potřebuje nikoliv mechanické poskytování péče, ale emocionální pouto, které prostřednictvím těchto aktivit vzniká mezi ním a pe- čující osobou. Dochází-li k rozpadu vztahu rodičů v takto nízkém věku dítěte (čím je dítě mladší, tím je tento faktor zásadnější), je potřeba zohlednit, že vztah se teprve tvoří, a i krátkodobé odloučení (v řádu dnů), může dítě a rodiče velmi odcizit. Děti tohoto věku ještě nejsou schopny udržovat vztah na dálku (přes telefon, Skype atp.). Je proto velmi důležité, aby uspořádání péče o děti tohoto věku vytvářelo prostor oběma rodičům k „pečování“ 33 o dítě. Zároveň se děti v tomto věku nejlépe adaptují na změny v případě, že jsou jim rodiči vhodně „nastaveny“. Děti přijímají realitu, ve které žijí a pokud nedochází ke konfliktům mezi rodiči, mohou relativně dobře prospívat i v pří- padě, že žijí ve dvou výchovných prostředích. Jako naprosto nedostačující lze považovat situaci, kdy v raném období (0-3 roky) nemá jeden z rodičů – nejčastěji otec, možnost se o dítě přímo starat a být s ním v častém kontaktu – nejlépe několikrát v týdnu, například každé druhé odpoledne. Je velmi vhodné, jestliže i přes vzájemné neshody může styk s dítětem probíhat v prostředí primárně pečujícího rodiče. Jestliže je dítě kojené, otec má možnost kontaktu s dítětem jen jedno odpoledne v týdnu, je to zcela nedostatečné pro budování vzájemného blízkého vztahu. Děti školního věku si tvoří vztah prostřednictvím společných zážitků/ zkušeností Rozpadá-li se vztah rodičů v tomto věku (nebo se uvažuje o nové úpravě péče), je potřeba, aby dítě a rodič měli možnost zažívat jeden druhého v běžných denních situacích, které zahrnují pracovní povinnosti (dítěte i rodiče), volný čas, a zároveň zahrnují i širší sociální zázemí (dítěte i rodi- če). Péče o dítě, prostřednictvím které je možné budovat vztah s dítětem, by měla splňovat následující atributy: · Měla by zahrnovat společnou přípravu dítěte do školy (lze realizovat jen v případě, kdy čas obou rodičů s dítětem je ekvivalentní). · Měla by zahrnovat společně strávený volný čas dle volby dítěte i rodiče. · Měla by zahrnovat společně strávený volný čas ve společnosti přátel dítěte/rodiče (návštěvy, výlety, rodinná setkání). · Měla by zahrnovat zkušenost dítěte s osobním/pracovním životem rodiče. Dochází-li k rozpadu vztahu rodičů v tomto věku, dítě má již vztah s rodičem vytvořený z předchozích období a potřebuje mít možnost ho nadále rozvíjet. Přesto se v tomto věkovém období jedná o vztah relativně křehký a delší od- loučení od rodiče nebo nátlak či omezování průběhu kontaktu dítěte a rodiče může i do této doby dobře se vyvíjející vztah vážně narušit. Dítě je již schopno částečně udržovat vztah na dálku, ale toto může být jen doplňkem v mezidobí, kdy je s jedním nebo druhým rodičem. Děti v tomto období potřebují zažívat různorodé situace s oběma rodiči (situace, které zahrnují povinnosti a zábavu). Hlavním způsobem prohlubování vztahu v tomto věkovém období je společná zkušenost/zážitek. Při úpravě péče o děti tohoto věku je nezbytné zohledňovat i širší sociální souvislosti života dítěte (vzdělávací a volnočasové aktivity, vrs- tevnické vztahy, širší rodinné vztahy atp.). 34 Adolescenti realizují svůj vztah s rodičem prostřednictvím sdílení V tomto věkovém období už nejde hovořit o budování vztahu mezi dí- tětem a rodičem/rodiči. Adolescenti buď už vztah s rodičem vytvořený mají (viz předchozí fáze, tzn., že měli možnost od rodiče přijímat péči a mají společné zážitky z předchozích období), nebo ne, a pak se již ne- musí povést vztah navázat či udržet. Zároveň je toto období i ve společně žijících rodinách charakteristické osamostatňováním dítěte, vzdorováním a rebelováním, budováním vlastní identity. Dospívající již prožívají první intimní vztahy a mohou tedy zaujímat velmi kritické a hodnotící postoje ke vztahu rodičů, jako o míře „zavinění“ jeho rozpadu. Pokud byl doposud vztah dítěte a rodiče dostatečně sycený, lze předpokládat, že i případné odcizení, které může v důsledku rozpadu rodiny nastat, bude s nástupem dospělosti překonáno. Mají-li dospívající s rodičem kvalitní vztah, budou v něm pokračovat a mohou ho ve stejné intenzitě, kvalitě a hloubce udr- žovat i na dálku. Podstatné je, zda dospívající mohou s rodičem sdílet (ale i konfrontovat) svůj život, blízké vztahy, životní plány, potíže a ne- úspěchy. Rozhodující je tedy možnost sdílení, nikoliv forma. Rozpadá-li se vztah rodičů v tomto věku, dospívající vždy již vychází z předchozích zkušeností a navazují na ně. Uvažuje-li se o uspořádání péče, je nezbytné bezpodmínečně respektovat názor/přání dítěte. 35 Kojenecké období je obdobím nejrychlejšího vývoje. Děti tohoto věku se učí velmi rychlým tempem. Hlavním vývojovým úko- lem tohoto období je naučit se milovat a důvěřovat blízkým osobám, kte- ré o ně pečují. Kojenci navazují vztahy s rodiči, případně dalšími pečující- mi osobami prostřednictvím stálých láskyplných reakcí, jako jsou chování, krmení, uklidňování, něžné mluvení, hra, uspávání a uspokojování všech dalších fyzických a psychických potřeb. Již v tomto věku jsou děti schop- ny reagovat na různé rodičovské (pečovatelské) přístupy, aniž by je to poškozovalo. Dříve se odborníci domnívali, že děti si během prvního věku života tvo- ří výjimečný a exkluzivní vztah pouze k jednomu primárnímu pečovateli (zejména matce). Psychologové a pediatři varovali rodiče, že narušení této vazby by mohlo způsobit celoživotní problémy v oblasti budování důvěr- ných vztahů a zvládání zátěžových situací. S ohledem na tato fakta bylo odmítáno nechávat dítě přenocovat jinde než u primárního pečovatele, aniž by byl brán ohled na individuální situace (např. nakolik se do doby rozpadu partnerského vztahu oba rodiči podíleli na přímé zajištění péče o dítě). Nyní víme, že i děti v raném období jsou schopny vytvářet a pro- žívat vícenásobné a simultánní vztahy. Pokud se oba rodiče pravidelně za- pojují do všech aspektů poskytování péče, pak si dítě vytvoří stejně kvalit- ní vztah k oběma rodičům. V těchto situacích se přehodnocují dříve zažité postupy a považuje se za důležité, aby úprava rodičovské odpovědnosti k dítěti reflektovala zachování možnosti pečovat o dítě oběma rodiči. I v rodinách, kde se do péče o kojence zapojují oba rodiče, může dochá- zet k tomu, že dítě „preferuje“ více jednoho z primárních pečovatelů. Toto by mělo zohledňovat základní uspořádání péče (zejména dobu od- loučení od primárního pečovatele), aniž by však omezovalo příležitost pro budování vztahu k druhému rodiči. Zmizí-li dítěti jakákoliv z jeho blízkých osob ze života, bude prožívat ztrátu. Péče po rozpadu rodičovského vzta- hu by měla tuto ztrátu minimalizovat. Dojde-li k rozpadu rodičovského vztahu ještě před narozením dítěte či krátce po porodu, mělo by uspořádání péče umožňovat navázání vztahu mezi dítětem a oběma rodiči. Byť v těchto situacích děti nejčastěji zů- stávají s matkou, měl by mít otec možnost aktivně se zapojit do fyzické péče o dítě a začít tímto způsobem navazovat vztah. Kontakt s otcem je i v raném období vývoje klíčový. 36 Kojenci potřebují mít pravidelný kontakt s oběma rodiči na základě předvídatelného plánu, který respektuje individuální denní režim dítěte. Kojenci mají velmi omezenou schopnost pamatovat si chybějícího rodiče, to ale neznamená, že pro chybějícího rodiče netruchlí. Nicméně již v tomto období se tvoří něco, co můžeme nazývat emočními vzpomínkami na události, které pro ně byly děsivé, jako jsou například hádky rodičů, emocionální nedostupnost rodičů, nepředvídatelné chování.
- Celý návrh Čiastočne akceptovaná Zásadná k celému návrhu
RÚZSR (Republiková únia zamestnávateľov) · 1. 12. 2025
Vzhľadom k špecifickému vývoju v oblasti digitalizácie a elektronizácie navrhujeme zapracovať do návrhu nasledovné okruhy: A. Digitalizácia právnych úkonov a digitálne vlastníctvo Navrhujeme doplniť osobitnú úpravu pre právne úkony vykonané v digitálnej forme, vrátane uznávania elektronických zmlúv, digitálnych podpisov ako plnohodnotných právnych úkonov. V praxi podnikateľov sú čoraz častejšie využívané elektronické a automatizované právne úkony. Ich jednoznačné zakotvenie by zvýšilo právnu istotu a znížilo riziko sporov o platnosť digitálnych dokumentov. B. Digitálne aktíva a práva k nehmotným hodnotám Navrhujeme zaviesť právnu definíciu pojmov ako „digitálne aktívum“ a „virtuálne vlastníctvo“ a ustanoviť základné pravidlá pre nakladanie s nimi (napr. kryptomeny, NFT, digitálne diela). Digitálne aktíva predstavujú reálnu ekonomickú hodnotu a čoraz viac sa stávajú predmetom obchodných vzťahov. Právne ukotvenie ich povahy je nevyhnutné pre právnu istotu a ochranu vlastníckych práv. C. Zmluvy uzatvárané elektronicky a automatizovane Navrhujeme doplniť explicitnú úpravu zmlúv uzatváraných elektronickými prostriedkami alebo automatizovanými systémami bez priameho zásahu fyzickej osoby. Vzhľadom na rozvoj e-commerce a elektronických systémov obstarávania je potrebné zabezpečiť jednoznačné pravidlá pre vznik a platnosť týchto zmlúv, vrátane ochrany zmluvných strán. D. Zodpovednosť za škodu spôsobenú technológiou alebo umelou inteligenciou Navrhujeme v OZ zaviesť osobitné pravidlá zodpovednosti za škodu spôsobenú autonómnymi systémami, vrátane definovania subjektu, ktorý nesie zodpovednosť za chybu algoritmu alebo softvéru. Firmy čoraz viac využívajú AI a autonómne systémy. Absencia právnej úpravy môže viesť k neistote pri určovaní zodpovednosti za škodu spôsobenú technológiou. Je potrebné doplniť aj informovanosť , že služba sa poskytuje pomocou využitia AI.
Poznámky a komentáre
K tomuto paragrafu zatiaľ nie sú žiadne verejné ani vaše súkromné poznámky.